Po delší úvaze jsem se rozhodla (nejen) z časových důvodů přesunout a „blogovat” pouze na soc. sítích. Pokud máte o moje příspěvky zájem a ještě mě nesledujete, budu moc ráda, pokud tak učiníte na FACEBOOKU JÁ CHCI POEZII anebo → INSTAGRAMU JÁ CHCI POEZII ←. Děkuji za vaši dosavadní a případně i následnou přízeň ♥


22. března 2018

Kulturní prokrastinace #únor2018


Václav Havel patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům a osobnostem vůbec. Recenzi na jeho esej Moc bezmocných, ve které pojednává o post-totalitním režimu, si můžete přečíst zde.
Slavná 1984 od George Orwella byla jedním z mých velkých restů. Ke knize jsem se dostala až nedávno, no recenzi jsem samostatnou dělat nechtěla, jelikož tuto knihu většina z vás nejspíš četla. Možná ale, až si znovu přečtu ještě Farmu zvířat, tak zkusím udělat nějaký společný článek pro obě knihy. Rozhodně je to ale příběh, ze kterého běhá člověku mráz po zádech a přečíst by si ho měl opravdu každý.
Harper Lee a její Jako zabít ptáčka je další z klasik, které se na našich školách sice tolik nerozebírají, no v Americe k povinné četbě rozhodně patří. Já se tuhle knihu pokoušela číst už několik let zpátky, ale nedočetla jsem ji, a vrátila jsem se k ní až teď. Možná jsem pro ni potřebovala dostatečně „vyzrát”. Je to skvělá kniha, jedna z těch, u kterých je mi tolik líto, když už je konec, protože vím, že mi hlavní hrdinové budou ještě dlouho chybět.
Filosoficko-psychologický román Herzog spisovatele Saula Bellowa je další americká klasika. Recenze na knihu už byla publikovaná a můžete si ji přečíst zde.
Černobyľská modlitba, jedna z mých prvních knih přečtených ve slovenštině (ale vyšla i v češtině, kdybyste měli zájem), od mého oblíbeného nakladatelství Absynt. Hodně emocionální a surová kniha, která si zaslouží naši pozornost. Podrobnější recenzi naleznete zde.


U filmů to bylo velmi slabé. Za únor jsem shlédla jenom dva a to oba v kině. Darkest Hour je film o Winstonovi Churchillovi, kterého bravurně ztvárnil Gary Oldman. Stále nové a nové filmy a knihy zabývající se 2. světovou válkou mě už dost unavují a nevyhledávám je zdaleka tolik, jako dřív. Nejtemnější hodina se však zabývá válkou především z pohledu britské politiky a působením W. Churchilla, tedy je to úplně nový pohled, než na jaký jsme u filmů z tohoto období zvyklí. I díky tomu na mě film hluboce zapůsobil a vřele ho doporučuji.
Musím říct, že na české filmy se nedívám skoro vůbec a bývám k nim dost skeptická (myslím především ty nově vznikající), snad kromě (v čemž si teď trochu protiřečím vzhledem k tomu, co jsem napsala výše) filmů, které se zabývají válkou, ty mě většinou příjemně překvapí. Nicméně na Prezidenta Blaníka jsem šla s kamarádkou a nečekala jsem od toho vůbec nic. O to víc jsem byla překvapená. A to příjemně překvapená. Myslím si, že tento film je opravdu skvělá politická satira. Objevuje se zde spousta vtipných narážek, hlavně tedy na letošní prezidentské volby, ale celkově celý příběh vyznívá tak absurdně, jen dokud si neuvědomíte, že to v naší politice často právě takto absurdní je.
Jinak jsem sledovala akorát seriál Black Mirror, ale jelikož ho ještě nemám zhlédnutý celý, tak si zmínku o něm nechám až na příště.


Najdete mě také zde:
 


Co zajímavého jste viděli nebo přečetli v poslední době vy?

2 komentáře:

  1. Jé, na Orwella bych se konečně měla vrhnout, pořád to odkládám a odkládám a už to snad ani není možný. :D Kulturu ve smyslu divadla a kina a tak poslední dobou úplně vynechávám. Což mě trošku mrzí, někdy to musím napravit. :)

    Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ja prokrastinujem veľmi nekultúrne, ale 1984 sme mali na písomnej maturite a keby viem o čom to je, mohla som mať bod navyše :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš čas věnovaný článku i za vyjádření vašeho názoru.